Když jsem byli malí, zdály se dny být skoro nekonečnými.
Čím byl člověk starší, tím měl víc učení, víc povinností - tudíž i víc starostí - a dny se začaly krátit. Občas si říkám, jak je možné, že den má stále 24 hodin, ale i přesto se mi jeví jako poloviční.
Vím, že hodně času strávím v práci. Jenom cestování do zaměstnání mi denně zabere cca 3 hodiny. V práci jsem kolem 10 hodin denně - to už mi z celého dne zbývá 11 hodin, 5 - 6 hodin prospím (bohužel člověk spánek k životu potřebuje) a na všechno ostatní mám zhruba 5 hodin, které jsou v době od 7 večer do půlnoci. To už se toho pak moc nedá dělat (ještě štěstí, že existují obchody, které mají otevřeno do 22:00 hod).
Díky této absenci pak nejsou ani víkendy nikterak dlouhé, neboť veškeré aktivity, které člověk nestihl během týdne, dohání právě v těchto dvou nepracovních dnech.
Ale na stranu druhou, zaplať pánbů, že ty dva dny máme.
Čím byl člověk starší, tím měl víc učení, víc povinností - tudíž i víc starostí - a dny se začaly krátit. Občas si říkám, jak je možné, že den má stále 24 hodin, ale i přesto se mi jeví jako poloviční.
Vím, že hodně času strávím v práci. Jenom cestování do zaměstnání mi denně zabere cca 3 hodiny. V práci jsem kolem 10 hodin denně - to už mi z celého dne zbývá 11 hodin, 5 - 6 hodin prospím (bohužel člověk spánek k životu potřebuje) a na všechno ostatní mám zhruba 5 hodin, které jsou v době od 7 večer do půlnoci. To už se toho pak moc nedá dělat (ještě štěstí, že existují obchody, které mají otevřeno do 22:00 hod).
Díky této absenci pak nejsou ani víkendy nikterak dlouhé, neboť veškeré aktivity, které člověk nestihl během týdne, dohání právě v těchto dvou nepracovních dnech.
Ale na stranu druhou, zaplať pánbů, že ty dva dny máme.
